pondělí 25. prosince 2017

Vánoční chvilka poezie

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu,
což někdy může značit pohromu.
V mém případě se příznaky objevují pomalu ale jistě,
ačkoli úmysly přírody byly jistojistě čisté.

A čím se, tati, tolik k tobě blížím?
Samozřejmě srdcem ryzím!
Že nerada bordel sklízím.
Do diskuze vždy se vmísím.
K půjčení své knihy nenabízím.

Zdroj: http://www.leggere-facile.it/lettera-a-pietro-giordani-di-leopardi/
Co však nejvíc není mi cizí?
Že nepředcházím nervovým krizím.
Tu tik v oku, tu sprosté slovo,
které tíží mé srdce jak olovo.

Když temnou stranu na svět vypustím,
na duši mé nezbude ani malý stín.
Toť těžký úděl cholerika,
že vyděsí část publika.

Obrátíme knihy list,
do knihovny jdeme číst.
Když jsi říkal: Sci-fi přečti,
bála jsem se, že mě to znectí.

Jako každé dítě s vlastní hlavou,
dávala jsem odpověď zamítavou.
Teď však v kmetském věku jsem,
za pravdu dávám tvým radám všem.

Radši končím s těmi rýmy,
dochází mi totiž sliny.
Snad mou báseň nebudou číst hnidopiši,
příští rok se vrátím s tím, co je mi bližší.

PS:
Tímto se omluvuji všem, kteří mají rádi poezii a mají cit pro dobrou báseň. 
Chtěla jsem zkusit něco nového, ale evidentně nemám to pravé básnické střevo.

Archiv předchozích ''dopisů'' tam nahoru... Vlastně dolů :)

Žádné komentáře:

Okomentovat