Knihomolské ''Znáte to, když...'

Znáte to, když omylem, opravdu čistě omylem, zabrousíte do antikvariátu a tam najdete neuvěřitelné poklady, které tam nemůžete nechat na pospas dravé zvěře a musíte si je všechny koupit? Domů si pak přitáhnete průměrně osm knih, které si pak celý večer prohlížíte a příjemně Vás hřejí u srdce, přestože na večeři Vám už nezbyly peníze?

Znáte to, když čtete nějakou zajímavou knihu a začnou Vám ujíždět oči na konec stránky, protože je to napínavé a Vy už prostě musíte vědět, jak to dopadne? Ať se snažíte sebevíce, tak prostě ty oči tam nezbedně sjíždějí a musíte si na konec stránky dát buď záložku anebo ruku, aby Vás to nelákalo?

Znáte to, když najdete v knize chybu, hrubku nebo překlep? To Vás tak dopálí, že chvíli nejste schopni číst a máte chuť knihu zavřít a nedočíst? A co teprve ten pocit, když těch chyb najdete víc, že?

Znáte to, když se těšíte celý den na svoji chvilku s knihou, zalezete si do svého koutku či postele, uvelebíte se a jen otevřete knihu, tak přijde partner, rodič či spolubydlící a začne na Vás mluvit? Vy jen tak přikyvujete, vůbec dotyčného nevnímáte, protože Váš zrak je přitahován k popsaným stránkám, ale ve výsledku se nesoustředíte ani na to čtení a máte chuť dotyčného umlátit nějakou bytelnou encyklopedií?

Znáte to, když objevíte nového spisovatele, který Vás nadchne a jako správný knihomol musíte sehnat všechny knihy od daného autora? Nebo si oblíbíte nové téma a musíte koupit hromadu knih, které ve výsledku říkají to, co jste už četli?

Znáte to, když Vám někdo s nadšením vypráví o nějaké knize, nadchne Vás a Vy okamžitě letíte do knihkupectví, s nadšením se začtete a pak musíte zklamaně konstatovat, že větší blbost jste už dlouho nečetli?

Znáte to, když čtete a čtete a najednou se zarazíte, protože Vám přijde, že text má rozhozené formátování? Prostě jeden řádek je opravdu nějak jinak formátovaný (a teď nemluvím o kurzívě nebo o úmyslně jiném formátování) a Vy to musíte pořád zkoumat?

Znáte to, když jste ponořeni do nějakého napínavého příběhu, zbývá Vám už jen třetina knihy, na hodinách vidíte blikat dvě hodiny po půlnoci a ráno vstáváte brzy do práce či školy? Nemůžete přestat číst, strávíte vášnivou noc s knihou a ráno Vás kromě litru kafe hřeje příjemný pocit, že jste to dočetli?

Znáte to, když čtete s napětím příběh, malujete si nějak už jeho konec a autor Vás pěkně vypeče? Vy jen nevěřícně točíte hlavou, poulíte očima, ústa máte nepochopením otevřená dokořán, protože Vám drahý spisovatel vyrval srdce, probodal ho nožem, zasypal solí a pepřem, zašil a vložil zpět do hrudníku?

Znáte to, když...

Den co den - David Levithan

Anotace: Každý den se probudíte v jiném těle, každý den žijete život někoho jiného. A tak platí jedna jediná zásada – vyhněte se tomu, aby si někdo všiml, že na jeden den přebýváte v těle někoho jiného a nepleťte se do jeho života.

Vše je v pořádku, až do rána, kdy se probudíte v těle Justina a zamilujete se do jeho přítelkyně Rhiannon. Od toho okamžiku všechna pravidla, podle nichž jste až do teď žili, přestávají platit. Konečně se objevil někdo, s kým chcete být den co den.

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 342

Rok vydání: 2013

Originál: Every Day, 2012

Téma knihy o každodenní výměně těla je velmi zajímavé. Mísí se v něm trocha fantasy, románu i psychologie. Častokrát jsem chtěla být v těle někoho jiného a vědět, jak se cítí, co obvykle dělá nebo jak si vybavuje určité situace. Nicméně po přečtení tohoto příběhu už si takové věci zřejmě přát nebudu. Občas mám sama se sebou ráno co dělat, natož poznávat někoho nového.

Kluk, který střídá těla cizích lidí každý den, ale vždy jen těla lidí ve stejném věku (hned při první kapitole jsem sahala po kalkulačce a spočítala si přesný věk) a to pouze jednou. Jedná se vlastně o kluka nebo o dívku? Cítí se být tím i tím. Jde mu o člověka jako takového a ne o pohlaví. Může líbat kluka i holku, může být v těle heterosexuála i v těle homosexuála a nevadí mu to. Už jen to je téma k zamyšlení.

Zápletka, jak už to bývá, se točí kolem lásky k dívce, kterou potká v těle jejího přítele (více nebudu prozrazovat). Stává se jí až posedlou, což mě v danou chvíli děsilo. Když jsem četla jednu takovou scénu, začala hrát písnička Every Breath You Take od Stinga. Hymna všech stalkerů. Možná proto mě to asi vyděsilo... Ale chápu, že se snažil ji získat. V životě neměl nikoho. Rodiče, sourozence, přátelé, přítelkyni. Zažil mnoho situací a rozmanitých životů – chudé, bohaté, věřící, nevěřící, bělochy, černochy, Američany, přistěhovalce (ačkoli i Američané jsou přistěhovalci) atd. Občas zažíval hezké chvíle s cizími lidmi, ale nebyl to jeho život. Ostatně to je nejvíce silně popsáno v životě chlapce, který jde na pohřeb svého dědečka.

V knize se opět rozebírají témata, která jsou pro Levithana již tradiční jako láska či homosexualita, ale i další témata - náboženství a pohled na ďábla, rasová odlišnost, či deprese. Ke každému tématu je použit jiný člověk, jiný život a tím pádem i jiný pohled na věc. Nejvíce mě zaujal příběh dívky s depresemi. Každý z těchto životů je popsaný tak, jako by to sám Levithan prožil.

Závěr? Nečekaný. Nejdřív jsem si říkala, že bych to rozhodně udělala jinak. Ale nakonec jsem musela uznat, že to bylo jediné řešení. Člověk by si pak vyčítal svoje rozhodnutí vzhledem k dalším lidem. Konec byl tedy zajímavý a bohužel moc rychlý. Zasloužilo by si to pokračování :)

Opět 5 hvězd z 5 :)

Btw kniha mě opět přivedla k otázce, kterou si občas kladu – jak prožívají sex muži? Co cítí? A určitě vy, muži, byste rádi věděli, respektive zažili, jak prožívají sex vaše ženy (pokud byste se nebáli zažít sex s vámi v těle vaší ženy ;)

Poprask v sýrové uličce - Robert Fulghum

Anotace: Robert Fulghum tak, jak ho známe a máme rádi. Je čím dál starší, moudřejší, ale smysl pro humor ani v nejmenším neztrácí. Utvrdí vás v tom, že je každý den plný zázraků, které člověk vidí jen, když chodí po světě s otevřenýma očima i srdcem. Navrch se dozvíte spoustu nových věcí o strakách, historii Santa Fe, keramice i tělesných pochodech. A už jste někdy tančili s orangutankou?

Životopisci uvádějí, že nasbíral pestré životní zkušenosti a k psaní se dostal v podstatě náhodou. Nikoli však nelogicky: jako praktický umělec slova působil třeba coby folkový zpěvák nebo unitářský pastor. Ale vedle toho byl i kovbojem, barmanem nebo obchodním agentem. Řada jeho textů vznikla právě pro potřeby jeho evidentně netuctové pastorační činnosti. 

Nakladatelství: Argo

Počet stran: 160

Rok vydání: 2016

Originál: Crisis in the Cheese Aisle, 2016

Robert Fulghum dlouhá léta unikal mému čtenářskému zájmu. Věděla jsem, kdo to je a co napsal, dokonce jsem měla v knihovně po babičce 6 jeho knih, ale odkládala jsem je do ''důchodu''. Až jednou jsem potřebovala nějakou skladnější knihu do kabelky a tak jsem sáhla po Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. A v tu chvíli vzplála láska na první počtení. Jak mi tak dlouho mohl unikat? Takže ihned po dočtení jsem zhltla všechny další knihy a nyní i poslední Poprask v sýrové uličce.

Co říci k Poprasku v sýrové uličce? Je to prostě klasický Fulghum. Nic víc, nic míň. Pro mě to tedy znamená rozhodně víc :) Jediné, co lze vytknout, ale ne Fulghumovi, je formátování textu. A pak skvělý překlad názvu – poprask a krize se tak lehce zamění.

Zajímavostí je, že tato sbírka příběhů byla speciálně vybraná pro české čtenáře. Robert dal českému nakladateli na výběr z několika jeho dosud nevydaných textů a kniha přímo pro nás byla na světě.

U Fulghuma se mi často stává (vlastně vždy), že v jeho příbězích nacházím samu sebe či někoho ze svých přátel či z rodiny. Třeba jeho ''stolování'' o samotě, popsané v kapitole Členové, je pro mě velmi typické. Proto je mi tak blízký. Jeho smysl pro humor je jedinečný a trefně popisuje obyčejné situace obyčejných lidí. Podle povídky Lodní zprávy jsem se snažila sestavit svůj vlastní seznam na Noemovu archu a kupodivu by tam bylo asi veselo. Zkuste to někdy také – koho byste si vzali s sebou a proč? A dalšími oblíbenci jsou Hráči. Sama se k nim hrdě hlásím. Takhle bych vyjmenovala celý obsah – prostě si to musíte přečíst :)

V těchto dnech probíhá turné LiStOVáNí s knihou Drž mě pevně, miluj mě zlehka, kde je částečně představena i nová kniha. V plánu je asi 44 měst, což je už docela úctyhodné číslo. A Robert u toho samozřejmě nesmí chybět. Ostatně ani já u toho nemohla chybět. A tak se musím pochlubit podepsanými knihami. Společnou fotku raději nesdílím veřejně, protože se tvářím naprosto příšerně, ale to jen proto, že na mě promluvil, usmál se a já nevěděla ani jak se jmenuji :)

Robert mluvil krásně, poeticky, motivačně i vtipně. Přesně tak mluví i jeho knihy. Přišel mi neskutečně roztomilý a na svůj věk velmi vitální. A co mě nejvíce potěšilo? Když se rozpovídal o tom, jak se cítí být Čechem, protože nedávno zjistil, že jeho dědeček byl ''nějaký'' Cimrman. Celý sál to ocenil hlasitým potleskem a smíchem. Věřím, že pokud se k Robertovi dostanou nějaké překlady našeho největšího velikána, tak se mu zalíbí.

Jak je vidět, nerozepsala jsem se ani tolik o knize, jako o setkání s Robertem Fulghumem, protože na mě udělal obrovský dojem a potěšil mě svým milým přístupem. Budete-li mít šanci zajít na představení či nějakou autogramiádu - směle do toho, nebudete litovat!

Za mě tedy 10 hvězdiček z 5 :)

(5 za knihu a 5 za zážitek)

Will Grayson, Will Grayson - John Green, David Levithan

Anotace: Chicago je dost velké město a dva středoškoláky z jeho opačných konců může dohromady svést leda náhoda. A aby se navíc ti dva jmenovali úplně stejně, totiž Will Grayson, musí ta náhoda být hodně veliká. Jenže opravdový spád věci naberou teprve tehdy, když se do všeho vloží ještě někdo třetí – kamarád jednoho z Willů zvaný Drobek, tornádo v lidské podobě. Drobek je střední útočník školního týmu amerického fotbalu, autor, skladatel, producent, režisér a hlavní hvězda nejlepšího muzikálu všech dob, a především věčně zamilovaný gay. A když ten se do něčeho pustí, můžete si být jistí, že při zdi se držet nebude… Oba Willy čeká řada příjemných i méně příjemných překvapení a postupně si budou muset znovu přebrat všechno, co si mysleli o sobě, o lásce i o přátelství.

Nakladatelství: Yoli

Počet stran: 280

Rok vydání: 2016

Originál: Will Grayson, Will Grayson, 2010

Jako věrná fanynka Johna Greena jsem se těšila na jeho novou knihu a kupodivu mě neodradila ani naprosto příšerná reklama, která uváděla novinku na trh (odkaz zde). Kdo je David Levithan, jsem neměla tušení.

Četla jsem a četla a najednou jsem se zarazila. Tady není velké písmeno na začátku a formátování je divné... Otočila jsem stránku zpět – všechno jak má být. Inu, i tak se dá rozdělit vyprávění jednoho autora od druhého a i odlišení postav.

Ačkoli jsem knihu četla zejména kvůli Greenovi, tak se časem pro mě stala spíše Levithanovou. Jeho Will Grayson, respektive T.D.W.G., se mi líbil víc. Greenův WG je takový pro mě ukňouraný.

Tak jako v jiných Greenových knihách (a dnes vím, že i v Levithanových) se probírají vztahy, život, ale i to, jak najít sám sebe. A to mnohdy není lehké. Moc se mi líbí, jak oba dokáží psát o takových věcech a problémech z pohledu mladého člověka. Nebála bych se říct z pohledu dítěte (vždyť i já jsem pořád dítě).

Co pro mě bylo největším šokem, byly některé diskuze točící se kolem sexu. Myslela jsem si, že literatura pro mládež je ještě pořád nevinná. Já jsem jako ''mládežník'' četla Bigglese a tam rozhodně nebylo nic o údech či kolících. Ale samozřejmě, že jsem se u těch ostřejších pasáží smála a některé ty hlášky jsem si velmi oblíbila. ''Pokrop mě jako pečeni'' se zařadilo do mého repertoáru :D

Závěr byl pro mě možná až moc sladký a dojemný. Já vím, že to tak má být, ale evidentně přeci jen nejsem taková romantická a citlivá duše.

Za mě tedy 4 hvězdičky z 5...

PS: pobavilo mě, že se chlapci podivovali nad tím, že se jmenují stejně. Já osobně jsem samu sebe potkala už 3x, ale se jménem Jana Nováková se není čemu divit ;)

Velký Gatsby - Francis Scott Fitzgerald

Anotace: Vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jimmy Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová však v éře prohibice do těchto sfér pronikli každý po svém a podobně se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ – oné „budoucnosti, jež před námi rok od roku ustupuje“ – a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. 

Nakladatelství: Československý spisovatel

Počet stran: 197

Rok vydání: 2012

Originál: The Great Gatsby, 1925

K Velkému Gatsbymu jsem se dostala, ostatně jako většina lidí, skrze film s Leonardem DiCapriem (v době mého mládí nebyl na seznamu povinné četby) a tak moje představivost dosadila k postavám obličeje známých herců. Překvapivě to však neubralo zajímavosti této knihy. Velmi mě udivilo, jak se film podobá knize. Odlišuje se jen v drobných, nepatrných detailech. Jako by to byl scénář.

Přečetla jsem ji jedním dechem, však má jen necelých 200 stran. Ohromil mě podrobný popis věcí, děje i lidí. Jindy bych byla z takového plácání okolo otrávená, ale Fitzgerald mě naopak takovým lehkým popisem snadno vtáhl do děje a chvílemi jsem ani nedýchala, ačkoli jsem věděla, co bude následovat.

Klasický příběh amerického snu, který ovšem končí ne zrovna šťastně. Tahle kniha rozhodně nepatří mezi motivační a sluníčkářské – najdi si sen, upři na něj celý svůj život, dělej vše pro to, abys ho dosáhl a on se ti splní. Kdepak – zjistíš, že sis vysnil něco reálného, ale postupem času a událostí se z toho stane nemožný cíl. A co pak? Z příběhu na mě dýchá beznaděj a smutek.

Co mě rozčilovalo, byla Daisy. Vlastně i Jordan. Jejich rozmazlenost a nadřazenost. Ale to patřilo k tehdejší vyšší společnosti. Gatsbyho mi bylo líto. Promarnil svůj život, jen aby získal ženu, která mu za to ani nestála. Kdyby to přeci byla ta pravá, tak na něj počká, nebude jí vadit jeho prázdná kapsa a nebo by pak svého muže poslala k šípku. To, že manželovi víceméně schvalovala nevěru a že po celou dobu neprojevila moc péče o dceru, mě také přesvědčilo v tom, že tahle dívka mi není moc sympatická.

Ačkoli mám výhrady k chování postav i k samotnému závěru, tak kniha se mi nesmírně líbila. Možná právě proto, že nekončí klasicky a že jsou některé postavy protivné, jsem ji ihned zařadila mezi své oblíbené. A možná také kvůli tomu, že se odehrává v mojí oblíbené meziválečné době plné jazzu, skvostných šatů a krásných aut.

Takže tedy 5 hvězdiček z 5... 

PS: na fotce je moje úžasná čelenka, kterou nosí Daisy ve filmu. Jen ji nemám kam nosit :(

Bridget Jonesová: Láskou šílená - Helen Fielding

Anotace: Bridget Jonesová se vrací po téměř šestnácti letech na scénu. Leccos se bezpochyby změnilo, ale hodně toho zůstalo při starém. Pravda, Bridget zestárla, sama vychovává dvě děti, ale na jejím přístupu k životu se nezměnilo zhola nic. Někde pod povrchem té současné dospělé Bridgit je pořád ta rozpustilá třicítka, co se po hlavě vrhá do nových dobrodružství, věří v lásku až za hrob, je magnetem na trapasy a neustále řeší svou váhu. A i když do jejího seznamu předsevzetí přibyly nové výzvy („Přestanu před dětmi varovně počítat „Raz… dva…“, aniž jsem rozhodnutá, co vlastně udělám, až řeknu „tři“…“) a některé zůstaly stejné („Nebudu jíst víc než tři Big Macy nebo panini se sýrem a šunkou ze Starbucks týdně…“), je jasné, že Bridget, kterou milují miliony čtenářů po celém světě, je zpátky v plné polní.

Nakladatelství: XYZ

Počet stran: 384

Rok vydání: 2014

Originál: Bridget Jones: Mad About the Boy, 2013

Bridget Jones (pardon, ale -ová prostě nebudu používat) byla od mých cca 12 let vzorem. Respektive ne úplně vzorem, ale říkala jsem si, že takhle přesně dopadnu - zůstanu sama a nakonec mě najdou ohlodanou od vlčáků. První dva díly jsem měla skoro jako Bibli a filmy znám slovo od slova. Když vyšel třetí díl, bála jsem se ho jako čert kříže. Třetí díly nebývají nic moc. Nakonec jsem ho dostala jako dárek a tak jsem se na něj vrhla, abych své obavy neodkládala do důchodu.

První zklamání, o kterém jsem tedy věděla už dříve, byla smrt pana Darcyho. Pardon, ale to už pak není ta romantická pohádka, kterou Bridget podle mě měla být. Od ''dospělé'' Bridget jsem navíc očekávala trochu víc rozumu (ačkoli nemohu posoudit, jak se žena vyrovnává se ztrátou muže). Je to prostě dál ztřeštěná holka, jen se dvěma dětmi a pár roky navíc na krku.

Záhadou mi je, proč zemřeli ze známých párů jen muži – Mark, otec Bridget i strýček Geoffrey. Taková pomsta mužskému rodu...

Sem tam byly samozřejmě vtipné pasáže. Některé události se daly očekávat a tak ani žádné větší překvapení nepřišlo. Navíc oproti předchozím dílům je kniha delší o cca 100 stran a tak mi přišlo, že se příběh táhne jak týden před výplatou. Ano, bylo to rychlé čtení, ale mohlo se zhustit. A konečné rozuzlení bylo jasné, jakmile do sebe Bridget a pan XXX (žádný spoiler) začali narážet víc než je zdrávo.

Ale abych nekydala jen hnůj – Bridget je prostě Bridget. Znám ji už přibližně 15 let (nejdříve z filmu pak teprve z knihy) a to už je pěkná řádka let. Od té doby se mi prostě dostala pod kůži a tak i ten třetí díl jsem ve výsledku četla s radostí. Navíc jsem se dozvěděla, jak to funguje na twitteru, protože tahle vymoženost mě kupodivu minula.

Kdybych Bridget nezbožňovala a nemilovala od mládí pana Darcyho, tak bych dala méně hvězd, ale takhle z nostalgie 3 z 5 ;)

PS: statistika během čtení Bridget

počet přečtených knih: 1

počet dalších rozečtených knih: 2

počet slz, když byla zmínka o smrti pana Darcyho: nespočet

počet vypitého kafe během čtení: 4 litry

váha: radši nevážit

Hilda - Luke Pearson

Anotace: Modrovlasá holčička Hilda žije se svou maminkou na samotě v domku na úpatí magické krajiny. Protože je chytrá a zvídavá, dokáže vidět to, co ostatní nevidí nebo vidět nechtějí - trolly, obry, trpaslíky… Vítejte ve světě severské mytologie, drobných dětských strachů i velkých vítězství, světě, který nás láká, abychom se v něm zas a znovu zabydlovali a vraceli se do dob, kdy se největší dobrodružství mohlo odehrát během stanování v dešti. Přestože je přirovnávána k Muminkům nebo filmům Hajao Mijazakiho, je Hilda dokonale svá. Původně vznikla pro mladší publikum, ale nakonec si podmanila čtenáře bez rozdílu věku. Hilda je komiks, v jehož půvabných barvách a výjevech se s rozkoší ztratíte a který se právem stal klasikou 21. století.

Nakladatelství: Paseka

Počet stran: 80

Rok vydání: 2016

Originál: Hilda, 2013

Hilda a troll, Hilda a půlnoční obr

Po Hildě jsem pokukovala už pár týdnů, ale říkala jsem si, jestli nejsem na takové knihy už dost stará. Ne, nejsem... Hilda mě přitahovala svýma velkýma očima a ano, připomínala mi oblíbené Mumínky. Nakonec jsem neodolala a svoji dětskou duši potěšila. A udělala jsem dobře.

Výtvarné zpracování samo o sobě bohatě stačí k tomu, aby se člověk rozplýval nad takový komiksem. Příběh o tom, že ke štěstí stačí málo. Třeba kapky deště dopadající na stan. Příběh o tom, že ne všechno je takové, jaké se zdá. A proto bychom měli problémy a neshody poznat i z druhé strany. Kniha je krásná nejen pro děti, ale hlavně pro dospělé. Vrátila mě zpět do dětství, kdy jsem na zahradě potkávala vodníky a další podivné postavičky.

Hilda si mě získala nejen svojí poetickou duší, ale i chlupatými létajícími spermiemi (to bylo první, co mě napadlo, když jsem na obálce viděla Hafíky) a naprosto dokonalou liškou s úžasným jménem Větvík :)

Hildu jsem si užila venku na zahradě spolu se svými plyšovými liškami. Po dočtení jsem s napětím sledovala, jestli kámen na skalce není čirou náhodou troll či z jakého koutu zahrady ke mně přiběhne živá liška :)

Pro ulítlou a citlivou dětskou duši 5 hvězd z 5 :)

PS: po několika dnech jsem v noci objevila v obýváku trolla :)

Líbali jsme se - David Levithan

Anotace: Bestsellerový autor David Levithan napsal příběh založený na skutečné události – Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zúčastnili líbacího maratonu, aby překonali Guinnessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svoji vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy – a hlavně touží objevit své místo v tomto světě.

Levithan umně splétá nitky jejich příběhu do jednoho velkého o dospívání a hledání vlastní identity, zkrátka tom, jaké to dnes je být mladý kluk na kluky.

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 192

Rok vydání: 2015

Originál: Two Boys Kissing, 2013

K Davidu Levithanovi jsem se dostala skrz mého oblíbence Johna Greena, s nímž napsal knihu Will Grayson, Will Grayson (o ní v jiném článku). A David se nyní také řadí k mým oblíbencům.

V první chvíli jsem měla problém s tím, že vyprávění je psáno v množném čísle. Jak neobvyklé, ale o to zajímavější počteníčko, které bylo umocněné tím, že vypravěči byli ti, co bohužel zemřeli, přestože chtěli žít víc než kdokoli jiný. Některé stránky bych si měla pročítat ve chvílích, kdy na mě jde deprese – opravdu příjemná vzpruha. Dalo by se říci, že se nejedná o knihu bojující za gaye, ale o knihu bojující za život. Má smysl žít, ať už nás trápí jakákoli odlišnost, nemoc, životní situace či vztah.

Líbali jsme se by si měli přečíst jak mladí, tak staří. Ti staří by to možná měli dostat jako povinnou četbu. Osobně mi gayové nevadí a tak s takovými příběhy nemám problém. Naopak mě baví možná více, než příběhy nás hetero. Levithan hezky popsal pocity a emoce dospívajících kluků, kteří se cítí tak trochu jinak/špatně z pohledu většinové ''normální'' populace (ačkoli co je dnes vlastně normální?). Nechci se rozepisovat o ději, který je částečně uveden v anotaci a navíc nechci rozuzlovat.

Musím se přiznat, že když jsem četla jedinou ''erotickou'' scénu, která v knize byla (ačkoli se nejednalo o pravou erotickou scénu, spíše o předehru), zatajovala jsem dech a úplně jsem zapomněla, že se jedná o dva muže :)

Mám ráda knihy, které mi dají nejen zajímavý příběh, ale i nutkání dohledat si nějaké informace či zajímavosti. Což se stalo i v případě této knihy. Pročítání Guinnessovy knihy rekordů mě skutečně pobavilo ;)

Celá kniha byla velmi čtivá a těch pár stran jsem přečetla jedním dechem. Opět jsem po dočtení měla pocit, jako by mě autor zradil, zahodil mé srdce a nechal mě napospas nelítostnému životu, protože kniha měla sotva 200 stran. Proč takové skvělé knihy nemají třeba trojnásobek stran... Ale ne, to by i tak bylo pro mě málo...

Za mě tedy 5 hvězdiček z 5 :)

(Ačkoli není zrovna těžké uspokojit mou čtenářskou duši a líbí se mi prakticky všechno, co čtu.)

PS: Knihu jsem četla včera, tedy v den, kdy byl na Floridě spáchán útok na gay klub (zatím 50 obětí, snad konečné číslo). Četla jsem článek na internetu a zároveň jsem v ruce držela tuhle knihu. Jak symbolické, blesklo mi hlavou. Ale o to víc jsem byla rozčílená... Když byl spáchán atentát ve Francii, všichni si na FB dávali připitoměle vlajku Francie přes profilovky a každý sdílel své modlitby za oběti. A nyní? Vždyť šlo ''jen''o gaye a navíc ve vzdálené Floridě. To už nikoho nezajímá...