Anotace: Chicago je dost velké město a dva středoškoláky z jeho opačných konců může dohromady svést leda náhoda. A aby se navíc ti dva jmenovali úplně stejně, totiž Will Grayson, musí ta náhoda být hodně veliká. Jenže opravdový spád věci naberou teprve tehdy, když se do všeho vloží ještě někdo třetí – kamarád jednoho z Willů zvaný Drobek, tornádo v lidské podobě. Drobek je střední útočník školního týmu amerického fotbalu, autor, skladatel, producent, režisér a hlavní hvězda nejlepšího muzikálu všech dob, a především věčně zamilovaný gay. A když ten se do něčeho pustí, můžete si být jistí, že při zdi se držet nebude… Oba Willy čeká řada příjemných i méně příjemných překvapení a postupně si budou muset znovu přebrat všechno, co si mysleli o sobě, o lásce i o přátelství.
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 280
Rok vydání: 2016
Originál: Will Grayson, Will Grayson, 2010
Jako věrná fanynka Johna Greena jsem se těšila na jeho novou knihu a kupodivu mě neodradila ani naprosto příšerná reklama, která uváděla novinku na trh (odkaz zde). Kdo je David Levithan, jsem neměla tušení.
Četla jsem a četla a najednou jsem se zarazila. Tady není velké písmeno na začátku a formátování je divné... Otočila jsem stránku zpět – všechno jak má být. Inu, i tak se dá rozdělit vyprávění jednoho autora od druhého a i odlišení postav.
Ačkoli jsem knihu četla zejména kvůli Greenovi, tak se časem pro mě stala spíše Levithanovou. Jeho Will Grayson, respektive T.D.W.G., se mi líbil víc. Greenův WG je takový pro mě ukňouraný.
Tak jako v jiných Greenových knihách (a dnes vím, že i v Levithanových) se probírají vztahy, život, ale i to, jak najít sám sebe. A to mnohdy není lehké. Moc se mi líbí, jak oba dokáží psát o takových věcech a problémech z pohledu mladého člověka. Nebála bych se říct z pohledu dítěte (vždyť i já jsem pořád dítě).
Co pro mě bylo největším šokem, byly některé diskuze točící se kolem sexu. Myslela jsem si, že literatura pro mládež je ještě pořád nevinná. Já jsem jako ''mládežník'' četla Bigglese a tam rozhodně nebylo nic o údech či kolících. Ale samozřejmě, že jsem se u těch ostřejších pasáží smála a některé ty hlášky jsem si velmi oblíbila. ''Pokrop mě jako pečeni'' se zařadilo do mého repertoáru :D
Závěr byl pro mě možná až moc sladký a dojemný. Já vím, že to tak má být, ale evidentně přeci jen nejsem taková romantická a citlivá duše.
Za mě tedy 4 hvězdičky z 5...
PS: pobavilo mě, že se chlapci podivovali nad tím, že se jmenují stejně. Já osobně jsem samu sebe potkala už 3x, ale se jménem Jana Nováková se není čemu divit ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat