Anotace: Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. Strašidelný příběh jako dělaný pro Tima Burtona.
To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu.
Fantasy doprovázená strašidelnými starými dobovými fotografiemi, při které běží mráz po zádech. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti zaujme dospělé, teenagery a všechny, kdo mají rádi temná dobrodružství.
Nakladatelství: JOTA
Počet stran: 358
Rok vydání: 2012
Originál: Miss Peregrine’s Home for Peculiar Children, 2011
Obálka této knihy na mě už pár měsíců vykukuje z mnoha stran, a přesto nebýt náhody, nedostala bych se k ní. Našla jsem ji totiž v knihobudce na nádraží. Úplně novou. Říkala jsem si, že to tedy musí být blbost, když novou knihu (skutečně vypadala, že nebyla ani otevřená) někdo odloží, ale začetla jsem se do ní už na nádraží a odnesla si ji domů. Ačkoli jsem neměla tušení, o čem kniha je, pustila jsem se do ní okamžitě. A musím uznat, že jsem udělala dobře, když jsem si nezjišťovala o čem je. Nejsem totiž čtenářem fantasy, kniha by mi tedy navždy unikla.
Líbilo se mi propojení historie v podobě války a holocaustu a příběhu na pokraji fantasmagorie. K tomu jakási ženská podoba profesora Xaviera, která se snaží ochraňovat výjimečné/podivné děti. Stačilo málo a kniha mě strhla natolik, že jsem ji přečetla během chviličky.
Z počátku jsem si myslela, že se bude jednat o knihu ve smyslu ''každá rodina má svá tajemství'', či ''válka zničila životy i dalším generacím právě tím, že jejich předci se uzavírali do sebe a nehovořili o tom, co je potkalo v dobách dávných'' anebo ''Židovské děti byli za války podivné''. Možná to mě ponechávalo v takovém příjemném napětí a touze dočíst knihu co nejdříve, protože s každou další stranou se mé teorie měnily a zamotávaly.
Musím se přiznat, že jsem knihu četla ve chvíli, kdy jsem byla sama doma. Na samotě u lesa. Normálně nemám strach, ale byly chvilky, kdy jsem s hrůzou poslouchala každé zapraskání v domě a bála se podívat do oken, kdyby mě náhodou někdo sledoval. Ujištění, kde mám svou kuši, mě trochu uklidnilo.
Oceňuji dokreslení příběhu pomocí krásných fotek. Kdo z vás se nerad dívá na staré rodinné fotky (uznávám, že moji předci nejsou tak podivní)? Ten tajemný duch, který na mě z těch fotek dýchal, je nezapomenutelný.
Příběh jako takový mě moc zaujal. Zřejmě proto, že je to první fantasy (tím myslím vysloveně fantasy nestřihnutá s humorem) kniha, která se mi dostala do rukou. A zároveň tak trochu horor. A představa takového sirotčince? Řekněme si to upřímně, kdo z vás by nechtěl zůstat ve svém dětství, hrát si se svými kamarády a nedospět. To je můj sen! Jen kdyby...
Za mě tedy 4 z 5 ;)
PS: Dočkala jsem se i mé oblíbené tajné ponorky, která nesmí chybět snad v žádném pořádně zamotaném příběhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat