Anotace: Sedmnáctiletá Lennie je knihomolka, má ráda muziku a svůj klarinet. Žije ve stínu své báječné sestry a trochu jí hraje druhé housle. Sedmnáct let se dělily o šaty, myšlenky, radosti i strasti. Ale teď je Bailey mrtvá a Lennie najednou přespává v domě smutku pod zamračenou oblohou. Jako by někdo vypnul nebe. Lennie se navíc do toho všeho zamiluje - poprvé ve svém životě a hned do dvou kluků. Joeho tajemný úsměv trumfne snad už jen jeho hudební talent a Toby je tichý pohodář, skejťák a hlavně Baileyina velká láska.
Lennie z toho má pěkně zamotanou hlavu, jeden z kluků jí pomůže vymanit se ze smutku, druhý jí do něj naopak uvrhává. Lennie se pokouší vypsat si duši na každý kus papíru, který najde, ale pomůže jí to najít tu pravou cestu, svou vlastní melodii ve všem tom hluku na světě?
Křehký a dojemný příběh o ztrátě a životě, palčivých pocitech bezmoci a nenávisti i lásce zároveň.
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015
Originál: The Sky is Everywhere, 2010
Do knihy jsem se vůbec nemohla začíst. Příběh mě nedokázal tak pohltit, na rozdíl od knihy Dám ti nebe. Ale vytrvala jsem a vyplatilo se.. Rozjezd byl tedy pomalejší, ale o to déle mi kniha vydržela (necelý týden).
Měla jsem trochu problém s ručně psanými dopisy. Nevím, kdo to psal, ale podle mě to byl doktor. Nejsem grafolog ani Bedřich Hrozný a zpočátku jsem skutečně četla i jiná slova. A o tom, že text byl psán verzálkou, ale nad měkkým i byla tečka, raději pomlčím.
Příběh o tom, jak se vyrovnat se smrtí sourozence, není něco, co by se četlo s radostí. Měla jsem chvílemi slzy v očích a mráz mi běhal po zádech. Při čtení jsem si uvědomila spoustu věcí, spoustu drobností, které by mi chyběly stejně tak moc, jako chyběly Lennie. Téma bylo zajímavě zpracováno. Ačkoli ''útěk'' od situace, který zvolila Lennie, není podle mě úplně typický a podle mě se takový příběh mohl i stát, protože není možné, aby si ho autorka vymyslela. Je to pro mě až příliš zvrácené. Ale to je můj osobní pohled na věc.
Během milostného pnutí, které se kolem Lennie vytvořilo, jsem musela odkládat knihu stranou. Neměla jsem chuť pokračovat na další stranu, abych se nedočetla, co zase vyvedla s tím nepravým. Prostě z mé strany se jedná o jedno velké nepochopení. I když vysvětlení v knize možná pro někoho bude dostačující a pochopitelné, pro mě nikoli. To ovšem neznamená, že to není dobře napsané. Právě to, že to bylo tak dobře vymyšlené a popsané, ve mně vzbuzovalo rozčarování. Ke konci jsem musela uznat, že každý v mládí dělal chyby, kterých později litoval. Ale že všechno chce čas...
Bylo mi jasné, že to nedopadne nikterak špatně. Nakonec ta krásná a bláznivá láska přeci jen zvítězila. A já jsem si těch pár stran, které přetékaly sladkostí a zamilovaností, užila. Tetelila jsem se radostí, když jsem četla ty láskyplné situace, které Len a Joe prožívali.
A opět musím ocenit, že autorka podkreslila příběh malováním a hudbou. Mám ráda takové knihy, kde postavy malují, hrají na nástroje či jsou jinak umělecky založené.
Na začátku jsem chtěla dát 2 hvězdy, ale nakonec dávám 4 z 5.
Žádné komentáře:
Okomentovat