čtvrtek 6. října 2016

Ještě jeden den - David Levithan

Anotace: Pro Rhiannon jsou všechny dny stejné. Časem se smířila i s tím, že její přítel Justin je temperamentní, ale odtažitý, a že to není kluk z romantických filmů. A naučila se několik základních pravidel: nedělat si příliš velké naděje, neupínat se na Justina a nesnažit se ho změnit.
Ale jednou se vše změní. Justin je jako vyměněný a prožijí dokonalý den. Ovšem příští ráno si Justin z předchozího dne vůbec nic nepamatuje a vše se vrátí do starých kolejí. A najednou do jejího života vstoupí cizinec, který tvrdí, že onen dokonalý den strávila s ním – s ním v Justinově těle.
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 356
Rok vydání: 2016
Originál: Another Day, 2015

Druhý díl k úžasné knize Den co den, jejíž recenze je zde. Ovšem tato kniha je z pohledu Rhiannon (skutečně se to blbě píše). Vlastně už nevím, co k této knize napsat víc. Je opět úžasná. Už jen to, že jsem ji přečetla hravě během jednoho dne (co dělat, když nemůžu chodit), je důkaz toho, jak mě k sobě přitáhla. Znovu jsem se nechala pohltit Levithanovým vyprávěním a téměř bez dechu jsem sledovala vývoj událostí.
Opět se setkáváme s tématy, která nás nenápadně nutí zamyslet se o životě, homosexuálech, ale zejména o tom, že není podstatný zevnějšek, ale to, co je uvnitř. Z pohledu Rhiannon je těžké milovat někoho, kdo mění vzhled ze dne na den. Někoho, kdo jednou přijde jako krásná dívka a jednou jako tlustý chlapec. S čímž naprosto souhlasím. A má jiný přístup. Na lidech má rád to, jací jsou uvnitř. Jak by ne, když má možnost jim nahlížet přímo do hlavy a do srdce. To se obyčejným smrtelníkům nepodaří.
Po celou dobu jsem se snažila vybavit si první knihu. Jak to celé prožíval A. Zajímalo by mě, jak by se mi líbila tahle kniha bez té první. Jak bych ji vnímala. Samozřejmě, že jsem nakoukla, jestli se tam uvádějí stejné konverzace. Překvapivě ano. Některé jsou zkrácené, ale jinak jsou tam ta samá slova, což je podivné, protože každý přece vnímá význam řečeného jinak a zpětně to interpretuje podobnými slovy, ale ne vždy přesně slovo od slova.
Co mě naprosto iritovalo, byl vztah s Justinem. Jeho chování! Takový kluk by za své odpovědi a móresy zasloužil pohlavek. A to, jak ho Rhiannon omlouvala. Není se ovšem čemu divit, ještě je mladá. Řešila nejen jeho, ale i lásku k A, podivné rodiče i školu. Trochu moc na mladou holku.
Kdo knihu nečetl, bude se jistě pozastavovat nad jménem hlavního hrdiny. V tomto díle je víc používáno, protože není z jeho pohledu. A musím uznat, že to občas bylo matoucí. Když bylo A na začátku věty, četla jsem to občas jako jméno A, přitom to měla být spojka. A tam, kde jsem to četla jako spojku, to mělo být jméno A. Vidíte, také v tom teď máte maglajz?
Konec příběhu z pohledu A jsem si vybavila těsně před koncem Rhiannon. A opět mě to hrozně mrzelo. Tolik lásky, taková romantika a tohle? Ano, uznávám, že jsem i slzu uronila. Ovšem závěrečný postoj Rhiannon mě mile překvapil. Tak to má být! Teď už mi nezbývá než čekat na další díl, protože prostě takhle to skončit nemůže.

Zas a znova 5 hvězd z 5...
PS: Trochu mě zase zamrzely chyby a překlepy v textu. Ale dobře vím, že je to těžké vychytat každou mouchu. Ovšem takové nakladatelství už by mělo mít tohle na háku.

Žádné komentáře:

Okomentovat