Anotace: Pokračování nyní už kultovního Deníčku moderního fotra, v němž otec na mateřské dovolené odhaluje strasti rodičovství, o kterých se obvykle nahlas nemluví. Nemilosrdný a až brutálně upřímný humor je vlastní i druhému dílu, v němž se z miminka Čeňka stává velice neposedné dítě. „Dokud jen ležel na zádech a řval, nic mi nechybělo,“ vzpomíná teskně fotr. Čeněk už chodí (běhá), mluví (má jediné slovo na všechno) a především neunavitelně přemýšlí, čím by svého fotra konečně dostal do blázince.
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 192
Rok vydání: 2015
Fotrův deník občas pročítám na FB, ale první díl jsem vynechala a četla až druhý. Přinesl mi ho přítel. Nevím, jestli by si to spíš neměl přečíst on, aby viděl, co jsou děti zač! Vždycky jsem věděla, že mateřská dovolená je jedna velká agónie. Tahle kniha mě v tom jen utvrdila a až mi někdo bude říkat, že biologické hodiny tikají, že děti jsou největší dar na světě a další blafy, tak ho odkáži na fotra! Každý ''dítěchtivý'' člověk by si měl nejdříve přečíst takovou knihu.
Ačkoli je kniha jistě ''drobnou'' nadsázkou, autor mě natolik vtáhl do vyprávění svým přesným popisem a bezmocí, že jsem chvílemi měla chuť najít ho a pomoci mu k sebevraždě, případně ho prodat do otroctví – to by totiž určitě nebylo tak stresující a namáhavé jako starat se o Čeňka. Situace jsou barvitě popsané a čiší z nich bezmoc, vysílení a citová vyprahlost. Až se mi z toho chtělo rozčílením vzteky brečet.
Při popisu je vidět krásná sebereflexe a neposkvrněný pohled na své dítě. Žádné ťuťuťu ňuňuňu. Třeba zmínka o tom, že umí udělat mentála, mě potěšila. Málokterý rodič uzná, že jeho dítě je mentál (a teď nemyslím skutečně postižené děti) a páchá zlo. Kéž by bylo více takových rodičů! Obvykle se setkávám s takovými rodiči, kteří své dítě považují za svého vládce a klidně se nechají od svého potomka mlátit násadou od lopaty. Vždyť se ten jejich miláček rozvíjí a vůbec to není rozmazlený a uřvaný roční parchant, který by zasloužil studenou sprchu.
Shrnuto – autor se vyžívá v tragikomických situacích, které mi způsobily tik v oku, ale to je způsobeno spíš mým pohledem na děti. Jinak to zas taková sláva nebyla. Dalo by se říci, že je to vhodné jako záchodové čtení, protože z toho dítěte bych se po***** :D
Za mě tedy 3 hvězdičky z 5...
PS: Nejvíce se mi zalíbila hra na kreténa – pravidla najdete na straně 77.
Žádné komentáře:
Okomentovat